odsebe.blogspot.com

         Léčení vždy probíhá prožitkem opaku toho co nás zranilo. Pro člověka poznamenaného samotou je lékem přítomnost druhého. Být přítomný s tím jak se cítí a nesnažit se to měnit. Nesnažit se mu do hlavy vložit něco co pro něj bude fungovat lépe. Protože nic takového neextistuje. Každý se perfektně přizpůsobil svému prostředí. Jsme dokonalí takoví jací jsme. Jsme tak propojení. Všichni kolem nás formují naši osobnost a my jsme pomohli zformovat tu jejich. A ničemu nepomůže dávat druhým zodpovědnost za to jak to dopadlo. Zodpovědnost leží na straně, která se dříve uvědomí..

Každý den kdy jsme odpojeni bolí. Odpojeni od druhých, protože nám ublížili. Nebo odpojeni sami od sebe, protože jsme si ubližovali sami nebo nechali ubližovat. A tento pocit bolesti nás udržuje odpojené. Zůstáváme sami abychom nám někdo další neublížil. Ale samota sama o sobě bolí. Dokud se nevypořádáme s bolestí, která nás drží ve stavu strachu, neotevřeme se pocitu spojení a budeme jej hledat venku a pokoušet se naplnit své srdce věcmi, které s ním nemají nic společného. Dokud si nevšimnete, že to nefunguje. Chci se cítit milován, být součastí věcí kolem mě. Ale bojím se a koukám zpoza zdi, která se rozpadá. Teď už vidím, že moje obrana nefunguje. Už to není moje hra. Možná mi znovu ublíží, ale já budu vědět, že mi to udělali, protože se ocitli o samotě. Ať už na chvíli nebo je to jejich způsob života. A já jim dám vědět, že sami nejsou. Pink Floyd -Outside the Wall All alone, or in two's, The ones who really love you Walk up and down outside the wall. Some hand in hand

Dnes jsem pochopil odkud se berou věci sexuální řekněme odchylky. Je to "temná strana" nenaplněné potřeby spojení a přijetí lidmi. Vznikají když člověk vyrůstá v prostředí kde mu nejsou schopni, ať už je důvod jakýkoliv, poskytnou dostatek lásky a přítomnosti. Potřeba spojení je tak zakladní a silná, že si vždycky najde cestu jak se naplnit. Je ot vlastně pořád stejná potřeba jen se zformuje a zdeformuje díky tomu prostředí. Od sledování porna až po nejhorší věci co tě napadnou.. Problém je, že vyrůstame-li v takovém nepřátelském prostředí tak je pro nás o to těžší přijmout svou temnou stránku. Jedna z prvních věcí, kterou se naše lineární mysl snažila pochopit bylo proč lásku nedostáváme. Vznikne tak tvrzení, že jsme špatní, v nepořádku, což je sama o sobě velmi bolestivá myšlenka. Nabírat pak další věci, jako svou temnou stranu pak nepřipadá v úvahu. Takové uvědomění by bylo citově nesnesitelné. Cestou ven je jedině přítomnost druhých a projevy lásky.

Včera jsem měl takový ten obyčejný den. Snažit se něco dělat. Uklidit garáž, na chvíli spárovat. Jídlo. Odpočinout si. Zahrát si na mobilu. Možná to mám jinač, ale často se sebe ptám proč věci dělám. Je to krok správným směrem, ale chybí tomu koncovka. Bez té koncovky mi den co den narůstá prázdno v hrudi. Smutek. Věci se pak i hůře dělají. Pak na sebe tlačím, že bych měl něco dělat. Dělat se nechce, ale "měl bych". A pak to bouchne. Včera to nebouchlo přes den. Večer jsem si sedl k meditaci. Dal jsem si špunty do uší. Miluju ticho. Uběhlo pár chvil a mé bytí pohltil smutek. Smutek z toho, že život pro mne nemá cenu. Byl jsem v tomhle rozpoložení už kdysi předtím. To jsem se se za každou cenu snažil prolézt školou, která mě nebavila. Ale tehdy jsem se tomu pocitu neoddal. Naskočily myšlenky o tom jak to udělat. Jak skončit můj život. Neměl jsem strach. Jen jsem chtěl aby to nebolelo. Napadly mě prášky na spaní..aby to bylo jako jít spát. A tak jsem si dovolil, že nemusím

Ve dnešním světě převládl rozum jako dominantní úroveň fungování. Jak přeskočit úroveň rozumu a přesunout se k lásce? Stačí upustit rozum. Tak lehce a bez úsilí jako když pouštíte hlasovací lístek z ruky. " ebebebe..tak lehce to nejde, vždyť by to dělal každý. " ..a taky, že děláme.  Jen je potřeba si to uvědomit. Všichni víme, že po určitě době kdy hledáme důvody, proč někoho máme rádi od toho upustíme. Najednou jen milujeme. Už nemusíme říkat proč. Prostě to víme a cítíme. Najděte v sobě tyto okamžiky. Všichni máme činnosti, lidi a zvířata, které milujeme. Přemýšlení o tom proč je vlastně milujeme v nás může dokonce vyvolávat pocit strachu. Jako by nám důvod proč tu věc děláme mohl něco vzít - ubrat z lásky, kterou cítíme. Jako by to krok níže. Já osobně jsem ve svém myšlenkovém světě ponořen většinu svého času. Je to můj prostor volby. Je to můj simulátor emocí. Miluju jej. A až toto uvědomění mi pomohlo se jej pustit. Nemohl jsem vymyslet svou cestu pryč. Parado

Dělám věci pro jiné a doufám, že se pozitivní věci vrátí ke mě. Hledám smysl života tam venku. Hledám ho v knihách i online. Vrtám se v osobním rozvoji dnem i nocí. Měním sebe. Můj život se točí jen kolem věcí, které bych měl dělat. Zkoušel jsem už všechno - nic nepomáhá. Nic nemá smysl. " Nejsem totiž dost dobrý. Nejsem dost ukecaný a... a  tak si nezasloužím. " Jsem tady abych našel někoho kdo mě má rád. Ve vztahu se vzdám všeho pro toho druhého. To pro mě byla láska. Zbavit se sebe. Dát druhému všechno, zatímco ona pozoruje jak se má osobnost vytrácí. Je ve vztahu sama a musí naplňovat srdce dvou lidí. Cítí se sama, unavená a tak řekne, že něco není v pořádku. Má mě ráda a nechce mi ublížit. Beru to na sebe. To je přece to co cítím. Jsem špatně. " Budu se snažit, změním se, zvládneme to ." A tak se uzavírá první kolečko. Vjíždíme do druhého. Začíná další etapa závodu Pojďmě mě změnit ať nepříjdu o lásku. Mým nástrojem je snažení se. A tak jdu na to. Medit